7. den (Cameron highlands - Tea factory)

Vstali jsme 9, H teda az 9:30. Na snidani jsme meli toastak s cesnekovym maslem (jedina slana pomazanka, co jsme tam v obchodech nasli). Jdeme na zacatek tracku, ktery jsme sli jiz vcera, jen neodbocime k vrcholu a pokracujeme kolem reky (trail 9a). Je to pohodova cesta - ze zacatku dlazdene, porad z kopce, celkem vlhke, o to ale peknejsi priroda. Na konci trasy upozorneni, ze trasa dal je spatne schudna, a taky ze byla, drapali jsme se tam v bahne krovim kolem kabelu. Dve hodiny po odchodu z domu jsme ale v cili trailu - na zeleninove farme. Odtud jdeme po male silnici smerem k tea boh factory (bus tam nejezdi). Ze zacatku jsou zeleninove farmy, pak zacinaji cajovnikove plantaze; ta druha cast byla pekna. Cesta (necelych 5km) nam trvala asi hodku. V cili cesty jsme uvitali zachod. Vyskrabali jsme se na vrcholek kopecku, kde byl 360 stupnu vyhled. Bylo zatazeno, takze foceni nic moc. U tovarny na caj jsme si dali stylove mistni caj a zakusky. Caj nam udelali ze sacku, coz nas ponekud zklamalo. V tovarne na caj delali i prohlidky, tak jsme si na jednu pockali (samozrejme musela zacit se zpozdenim). Tovarna byla mala a proces vyroby caje docela jednoduchy, ale dovedeli jsme se zajimave informace a nasali vuni cerstveho caje. V obchudku se suvenyry byla stejna nabidka, jak v kazdem obchode v Tanah Rata, nasi zakladne.

Nas puvodni plan vzit si zpet taxi, nevysel, pac nikde zadne nebylo. Vsichni prijeli vlastnima autama. V dobe odchodu to nevypadalo, ze by nekdo s mistem v aute chtel odjizdet, tak jsme se vydali stejnou cestou zpet. Predesli jsme skupinku mladych Britu a sli svizne z kopce. Prihnal se privalovy dest, ktery jiz z dalky vestily mraky a blesky. H si chytre nevzala bundu, aby mela lehci batoh, tak ji K od mistnich vyptal aspon neco na hlavu. Dostali jsme stoh starych novin, kterymi se dala aspon trochu prikryt hlava. Zoufale jsme vyhlizeli auto na stop a kdyz se jedno blizilo, ochotne nam zastavilo. Na korbe uz sedela skupinka Britu, tak jsme se k nim schoulili a nechali se dovest na krizovatku, odkud jezdil autobus k nam. Mistni nasadili ryzove kloboucky, nic si z deste nedelali a nam se smali. Mokri jsme byli uplne durch a Kubuv telefon to koupani nedal a uz se nerozbehl. Na zastavce uklouzla na mokrych kachlickach mlada maminka - evropanka i s ditetem a nepekne si natloukla. Autobus nas za 2,50rm/os prevezl domu.

Doma jsme se prohrali ve sprse, dali si dobrou veceri v lepsi japonske restauraci (nudle udon + caje, 37rm). Planovali jsme dalsi postup, do Kota Bharu jsme nenasli zadneho dopravce a do jednoho mene turistickeho parku se nedalo dostat vubec. NP Taman Negara po zjistovani na internetu a zkusenosti z preturistikovanych Cameron highlands vzdavame. Kupujem listky na dalsi den rano na Pulau Perhentian s tim, ze ubytovani vyresime na miste (nemeli tam online rezervace). Listek stal vc. zpatecni na lod 120rm, coz vypadalo hodne, ale samotny listek na lod stal 70rm, takze to davalo smysl.

Meli jsme na patre nove spolubydlici, kteri meli potrebu se divat do 3 do rana divat na televizi. Pres papirove steny a netesnici dvere to bylo, jak kdyby telka hrala pulku noci vedle nasich hlav.